Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme ke Kostičkovi přišli a jak on přišel k nám

17. 7. 2009

Byl štědrý večer a moje kamarádka a šéfová Martina svolávala svoje kočeny – Čerta a Mourinku k večeři. Měla dojem, že zaslechla tenké zamňoukání, ale nakonec mu nevěnovala pozornost. Čert i Mourinka už seděli v předsíni a ládovali se sváteční baštou. Byl čas rozbalit dárky. Na okolní pole i les se snášely sněhové vločky.

Ráno na Boží hod vše pokrývala tenká bílá vrstva sněhu, pěkně mrzlo, od pusy šla pára. Martina opět svolávala kočky. Mourinka si ještě večer zaběhla pro druhou večeři k sousedům a Čert strávil noc pozorováním krásné číči, která bydlela o pár domků dál. Obě kočky na sebe daly čekat, přeci jen dvojitá večeře i probdělá noc se musí pěkně dospat. Na Martinino „čičí“ odpovědělo ale úplně jiné zamňoukání. Z dřevníku se vyškrabala šedivá chlupatá kulička a vřeštěla na celé kolo: „Jídló, hlád, zimá! Já sem čičí!“ 

Martina koťátko vzala do tepla, dala mu najíst a protože bylo pěkně pokakané - na zadečku mělo jeden velký smradlavý lívanec a k němu přilepené chlupy z ocásku, zavolala známou veterinářku. Veterinářka nevěřila vlastním očím, věk koťátka odhadla tak na 2 měsíce, to je na zatoulané koťátko dost málo, mělo by být ještě u maminky a učit se správnému chování. Také Martině prozradila, že tohle asi nebude jen tak obyčejná vesnická kóča, ale vypadá to na čistokrevnou Sibiřačku. Velkou chloubou jsou u Sibiřek dlouhé chlupy na prdelce, kterým se říká kalhotky, koťátko mělo gatě pěkně špinavé a slepené, krom toho mu na kůži pod slepencem naskákaly velké strupy z omrzlin. Část chlupů olysala, zbytek byl tak zacuchaný a špinavý, že se musel ostříhat. Koťátko dostalo jméno Mášenka. Ve vesnici se po něm nikdo nesháněl a tak Martina pomalu začala přemýšlet, co s ním.

Obrazek

Jako novoroční přání mi od šéfů přišla fotka šedivého koťátka.

Když se po čtrnácti dnech koťátko trochu zotavilo, přiběhla malá zvídavá dcerka za Martinou: „Mamí, mamí, proč vypadá Mášenka zezadu podobně jako Čertík, když to má být kočička?“ A tak začali hledat pro Mášenku, která nebyla kočička, ale kocourek, nové jméno. Manžel nadhodil Boris, prý je to jméno, které se mu stejně vždycky líbilo.

Z Boríska rostlo pěkné lumpačisko, dožadoval se na všech kolem pozornosti a hraní, na lidech i na kočkách. Byl k neutahání. Čert si s ním hrál na pračku, to malé kotě ale nechtělo uznat, že Čert je starší a měl by tedy vždycky vyhrát. A tak se mydlili a mydlili, až z Borískova huňátého krku chlupy lítaly. Mourinka čekala koťátka a tak na zlobivé cizí kotě neměla náladu. A Martina nechtěla žádnou kočku pouštět do ložnice, takže noci trávil kocourek o samotě, nudil se a demoloval koupelnu.

Já jsem začala přemýšlet, že bych si poprvé v životě pořídila kocouře. Přítel nebyl proti, na kočeny byl z domova zvyklý. Naši nájemci, ale proti byli, takže jsme začali nejprve shánět nové bydlení. Nový byt se našel, byl dokonce mnohem lepší než ten starý, hlavně byl na skvělém místě, přímo naproti univerzitě a našli se i noví hodní sousedi. Jen bylo potřeba byt dovybavit a už jsme se mohli stěhovat my i kocourek.

Tedy, nejdřív jsme se museli seznámit, byla to ale láska na první pohled a taky na první ochutnání bonbónků, které jsme kocourkovi přinesli. Kocour z nás byl hlavně nadšený, protože jsme si ho všímali a chtěli jsme si s ním hrááát. Při druhé návštěvě zalezl hned do přichystané přepravky. Cesta autem za mříží se mu ale nelíbila a hrozně nám nadával. Doma už to bylo lepší, hned hupnul do postele a stulil se k nám.

Obrazek

Mě se ale jméno Boris moc nelíbilo a protože přítel zrovna psal knížku o veselých dědcích hrobnících, kteří mají doma taky kocoura, a říkají mu podle jeho záliby v kostičkách, dala jsem kocourovi jméno podle knížkového kocoura Kostičky. I když teď už mi to přijde, jako kdyby přítel toho kocoura v knížce vymyslel podle našeho lumpačiska.

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Kostička-koťátko

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA